Hra na tubu

Tuba je největší zástupce rodiny žesťových dechových nástrojů. Jedná se o nejhlouběji znějící hudební nástroj. Srovnatelný rozsah nejhlubších tónů mají pouze některé píšťaly chrámových varhan. Rozsah tohoto netradičního nástroje je svým způsobem závislý na nátiskové kondici hráče a jeho fyzických předpokladech. Rozhodují zejména velikost a tvar rtů, tvar čelistí, zubů a motorika mimického svalstva. Vzhledem ke své velikosti a hmotnosti se na tento nástroj hraje zpravidla v sedě. Hráči na tubu najdou široké uplatnění nejen v dechových kapelách, ale i v různých souborech a orchestrech. Ovšem, z hlediska interpretace nemusí hráč na tubu zastávat pouze doprovodnou funkci basového nástroje v kapele či v orchestru a může se vydat na sólovou dráhu. Svým neobyčejně barevným tónem tuba inspirovala spoustu hudebních skladatelů, kteří zkomponovali sólové skladby právě pro tubu. Proto se dnes tento hudební nástroj považuje za sólistický stejně jako např. trumpeta, trombon či lesní roh. Buďte v něčem výjimeční a staňte se tubistou či tubistkou!

Podmínky vzdělávání

Vlastní hudební nástroj a další vybavení

Od samotného začátku výuky musí žák vlastnit nátrubek. S výběrem vhodného nátrubku pomůže vyučující hry na tubu.

Pokud to okolnosti dovolují, může ZUŠ zapůjčit školní nástroj, ale jen po dobu nezbytně nutnou. Po určité době (po individuální domluvě s učitelem) by měli rodiče zakoupit nástroj vlastní. S jeho výběrem ochotně pomůže vyučující, v případě koupě staršího nástroje provede jeho zběžnou kontrolu.

Nejen fyzické předpoklady hry na tubu

Na tubu hráč tón tvoří svojí sluchovou představivostí, uvolněným dechem a vibrací rtů pod nátrubkem, který je opřený o přední zuby. Proto se doporučuje začít s hrou na nástroj až po vývinu druhých předních zubů.

Další nezbytnou výbavou pro tvorbu tónu je hudební sluch. I když se během výuky hudební sluch postupně zdokonaluje, jsou ke hře na trubku vybíráni žáci, kteří dobrý hudební sluch prokáží při talentových zkouškách.

Požadavky na žáka a zákonné zástupce

Domácí příprava je nepostradatelná, bez ní nemá výuka na hudební nástroj žádný smysl. V 1. ročníku je povinná účast rodičů na vybraných hodinách (po konzultaci s vyučujícím). Rodiče přímo vidí práci s žákem, jeho reakce, odpovědi na případné otázky apod. a můžou tak svému dítěti pomoci vytvořit dobré návyky(základy), nejen pro hru na hudební nástroj, ale i pro jeho budoucí život. Díky hře na trubku se může dítě naučit vytrvalosti, pravidelnosti, hlubšího vnímání svého těla a jeho jemnější koordinaci. Dochází k propojení mozkových hemisfér, zvětšení dechové kapacity plic a hlavně radosti z tvorby.

Práce učitele s žákem v průběhu hodiny by měla být návodem pro rodiče, jak s dítětem procvičovat probranou látku doma. Aktivní zapojení rodičů a spolupráce s učitelem, alespoň v začátku výuky hry na hudební nástroj, je pro žáka to nejlepší, co mohou rodiče pro své dítě udělat.

Jsme škola, ve škole se navštěvují všechny předměty

Výuka hry na hudební nástroj je složena z více předmětů, které je žák povinen navštěvovat. V prvním stupni se jedná o výuku hudební teorie (Hudební nauka), bez níž se vzdělaný hudebník neobejde. Ve vyšších ročnících je výuka hudební teorie nahrazena souborovou hrou, tzn. že žáci hrají společně ve dvou a více lidech a tvoří tak rozmanité soubory, díky nimž rozvíjejí a zdokonalují své hráčské a hudební dovednosti.

Veřejné vystoupení žáka

Každý žák musí v průběhu studia vystoupit na veřejných koncertech a akcích pořádaných školou, a to v rámci sólové nebo komorní hry. Je nepochybně logické, že by nemělo smysl učit se hrát na hudební nástroj a nikde nevystupovat.

Žák je povinen v rámci jednoho školního roku minimálně 2x veřejně vystoupit na akcích pořádaných školou (besídky, koncerty školy, třídní besídky).