Pernštejn trio - řekli o nás

"Naše děti studují druhým rokem komorní hru a zároveň se každý věnuje hře na svůj nástroj. Na počátku byly nejisté, protože nevěděly, co od ní mají očekávat. Zkušenosti mají ze souboru, ale hrát ve třech je rozdíl. Na jednotlivé hodiny se pečlivě připravují, protože se jeden na druhého musí spolehnout. Naučily se tedy větší odpovědnosti a důslednosti. Seznámily se se skladbami z různých období, naslouchání toho druhého, většímu citu, ale i krásnému pocitu z dobře vykonané práce. Naučily se diskutovat, brát na vědomí názor toho druhého, obhájit svůj názor, ale být k sobě i kritičtí. Protože se mohly díky komorní hře zúčastnit i soutěží, přineslo jim to i zpětnou vazbu o tom, jak dobře hru zvládly. Dobré umístění a ohlas posluchačů byly motivující a zároveň si uvědomovaly, že hudba jim otevírá nové možnosti. A není pro nás, rodiče, větší odměny, než když naše děti nehrají jen z povinnosti, ale protože je hudba baví a obohacuje."

Mgr. Eva Nedomová  

"S hudbou jsem se setkávala často v dětství, protože taťka hrával na Es klarinet a mamka na klavír. O Vánocích mamka hrávala na keyboard a my (Dominik, taťka a já) jsme zpívali. Jako malá jsem obdivovala mamku, jak umí hrát na keyboard, a tak jsem zkoušela hrát sama (to jsem byla ještě ve školce). Když jsem pak už chodila do základní školy, tak se mě mamka s taťkou zeptali, jestli bych nechtěla hrát na klavír či akordeon, a protože jsem chtěla být jako mamka, tak jsem si zvolila klavír. Když jsem přišla poprvé k p.uč. Nedomové, tak se mnou dělala ,,talentovky". Šlo v podstatě o rytmiku, například s ozvučenými dřívky a pod. A když jsem to zvládla, tak už ,,HURÁ" na první hodinu. Chodila jsem také do nauky, kde jsem se učila vše o hudbě, o hudebních skladatelích a pod. Také jsem chodila do souboru, kde jsem se poprvé setkala s více žáky, s kterými jsem společně dohromady hrála. Od roku 2009/2010 jsem začala hrát ve triu: keyboard a dva akordeony. Do tria jsme chodili já, Eliška Večeřová a můj brácha Dominik. Paní učitelka Nedomová nás seznámila se skladbami, které budeme hrát a také nám řekla, že tyto skladby můžeme hrát na soutěži v komorní hře. Souhlasili jsme a začali usilovně cvičit. Začátek byl těžký, ale pak , jak jsme se to všichni naučili, tak si myslím, že každý z nás (tedy aspoň já) jsme z toho měli krásný pocit. Nastaly soutěže a my jsme vyhráli i okresní kolo a jeli jsme do Kuřimi. V Kuřimi nás chytla strašná tréma.., nejvíc asi mě.. , ale přesto jsme vybojovali druhé místo. Na komorní hře se mi líbí nejvíc ty úspěchy, které dokážeme. Já, když hraji v komorní hře mám vždy takový krásný pocit z té skladby..a i z úspěchů a největší a nejkrásnější pocit jsem měla, když jsme hráli v krajském kole ty skladby a když se nám to podařilo zahrát...., když nám tleskali...no prostě úžasné. Komorní hra mě také naučila vnímat ostatní členy ,,Pernštejnského tria", jak hrají, kdy mám zesílit a kdy zeslabit a pod. Komorní hra mě naučila více zodpovědnosti a také mi pomohla snížit trému před publikem, když hraji, protože když hrajeme ve skupině, nemusíme se spoléhat pouze na sebe, ale musíme se spoléhat na ostatní členy skupiny.., takhle se mi ,,odbourávala" tréma. Ale přesto mám radši ,,sólo" klavír...."

Natálka Nedomová  

"Desátým rokem studuji na ZUŠ Tišnov hru na akordeon a druhým rokem se věnuji komorní hře. Pokud mám zhodnotit, co mi komorní hra přináší, tak je to určitě možnost barevnějšího poznání hudby. Naučil jsem se větší zodpovědnosti, souhře, cítění hudby, ale i větší toleranci. Zároveň jsem měl díky komorní hře možnost bohatšího výběru skladeb, se kterými bych se v sólové hře nikdy nesetkal. Se svými spolužačkami jsem se zúčastnil soutěží a vystoupení pro veřejnost. Bylo pro mě velkou odměnou, když naše hra zaujala a přinesla všem radost."

Dominik Nedoma