Tišnovské hody

Když mi začátkem letních prázdnin volal ředitel MěKS Honza Brdíčko a nabízel mi koncert pro kapelu Undistortion v rámci kulturního programu Svatováclavských hodů, byl jsem mile potěšen. Kolikrát taky budeme mít šanci zahrát si na stejném pódiu jako Buty? Většina muzikantů z kapely mi termín obratem potvrdila, měl jsem radost. Přece jen mohli o prázdninách vše vypustit a užívat si s čistou hlavou letních radovánek. Oni ale vědí, že každý z nich je nenahraditelnou součástí celku naší kapely, ví, že nejednají pouze sami za sebe. Kdyby jim to přineslo do života jen tuto zkušenost, i tak můžu v klidu říct, stálo to za to. Myslím, že jim to ale ještě v průběhu našeho dalšího hraní přinese do života o hodně víc.

Samotnému vystoupení předcházeli pouze dvě zkoušky, na kterých se nám poměrně uspokojivě podařilo nastudovat novou skladbu Smash od Avishae Cohena. Na nějakou projížděčku celého programu už čas nezbyl. O to víc jsem byl překvapen, jak kapela parádně fungovala, všichni členové se sami svědomitě připravili. To že od našeho posledního koncertu uplynuly už tři měsíce, nebylo na vystoupení vůbec znát. Zase asi zapůsobil ten vnitřní hlas: "já to přece nemůžu těm ostatním zkazit". Překvapen jsem byl taky docela milou účastí posluchačů, tancujícími dětmi na parketu, prostě moc příjemné dopoledne.

Odpoledne jsem si ještě šel poslechnout písničkáře Tondu Jarůška, kvarteto bubeníků hrajících na africké bicí nástroje Spálené sušenky a hlavně letošní hvězdu Svatováclavských hodů, skupinu Buty. Na jejich koncertě jsem byl naposledy někdy v devadesátých letech, ale opět mě velice pobavili svým tradičním nadhledem a takovým možná už trošku strejcovsky pohodlným, ale přitom velice poctivým muzikantským řemeslem.

Počasí nakonec Svatováclavským hodům docela přálo, organizátoři, zvukaři i účinkující odvedli velice slušnou práci a hlavně se mi zdálo, že lidé vypadali spokojeně. Co víc si přát.