Krajiny ZeMě

Téma, ve kterém se skrývá mnoho. Zkoumání prostoru, který nás obklopuje. Vnější krajina, která nám přináší útočiště, odpočinek, krásu, úžas, ale i samotnou substanci života.

Cítila jsem touhu dotknout se všeho, co mi téma asociovalo, alespoň částečně. S žáky jsme začali vnitřním světem, světem pocitů, nálad. Tématem, ve kterém měli možnost uplatnit v plnosti svou fantazii, byl svět ostrovů inspirovaný knihou Mapy mých pocitů. Ostrovy štěstí, lásky, naděje, děsů… Jakou barvou je možné tyto pocity ukázat, jak je lze vyjádřit pomocí hlíny? Když jsme toto téma opustili, začali jsme se na krajinu dívat reálněji, a to z ptačí perspektivy, do které jsme se hlouběji a hlouběji pomalu nořili. Experimentem otisku nejrůznějších předmětů jsme tvořili mapy, se kterými jsme pracovali dál. Přibližovali jsme se a prozkoumávali jsme krajinu až do nejmenších detailů. Po čem chodíme a šlapeme, jaké příběhy se nám odehrávají pod nohama, žáci zachycovali kresbou. Jak vypadá makrokrajina s nádechem fantazie dětí můžete vidět v našich miniteráriích nebo i v cyklu keramických prací „V trávě“. Otisk nás doprovázel i při práci s hlínou, jeho síla se odráží i v některých sádrových odlitcích.

Sérií obrázků „Kam kráčíme?“ jsme s žáky reflektovali i současné environmentální problémy, jako jsou rozšiřující se výstavba, úbytek divoké přírody, výsadba plantáží apod. Líbil se mi přístup některých žáků, kteří obrázek pojali tím pozitivním směrem. To, že svět není jen černý, jak se někdy může zdát, si můžete vyzkoušet barevným pohledem do naší černé krabice.

Ráda se při tvorbě inspiruji výtvarným pohledem jiných umělců na svět. Pro tuto výstavu jsme se inspirovali světoznámým umělcem Paulem Klee. Někteří žáci se snažili o přesnou parafrázi jeho obrazu, jiní, a to zejména mladší žáci, se jeho tvorbou jen inspirovali. V mnoha pracích objevíte inspiraci naším Tišnovem a jeho okolím. Byla jsem až překvapená, jak moc se v dílech objevovala rozhledna Klucanina. Někdy se divákovi zjeví i tam, kde by ji nečekal.

Reálnou krajinu jsme prozkoumávali venku i z různých obrázků. Jak to dopadlo, můžete vidět na některých grafikách i keramických kachlích. 
Jedna z výtvarných skupin měla obrovskou touhu stavitelskou. Z malých cihliček žáci s velkou trpělivostí vystavěli nejrůznější věžičky. Možná zde najdete i Šípkovou Růženku.

Nikola Štěrbová

Když loni na jaře přišla kolegyně Nikola s nápadem, že by se plánovaná výstava výtvarného oboru mohla týkat krajin, nadšeně jsem souhlasila. V ZUŠ učím sedm skupin, a se všemi jsme se různou měrou do přípravy výstavy zapojili, nejvíce asi se třemi „prostředními" (věkový průměr cca 10 let). Začali jsme s kašírovanými krajinami. Každá z nich je svá – radostná, rozbouřená, tajemná … - a zároveň na sebe navazují, v hraničním pásmu se charakterem více nebo méně přizpůsobují sousedovi. Bylo třeba společně plánovat, komunikovat, domluvit se. Kudy poteče řeka, kde budou hory a kde louky...
Na kašírovaní jsme navázali kresbou celku a detailu jednotlivých krajin a animovanými filmy, kdy jsme krajiny zabydleli rozmanitými zvířecími postavičkami, zažívajícími různorodé příběhy.

Na podzim tohoto školního roku jsme navázali experimenty s monotypem (otiskování desky s nanesenými barvami) a posléze i olejovými otisky, přetřenými barvou. Vznikly nám tak zajímavé podklady pro krajiny vskutku niterné, inspirované surrealismem. S některými krajinnými zadáními přišli sami žáci, případně jsem se inspirovala jejich zkušeností. Nepřestává mě fascinovat, jak nápady proudí a prolínají se, kolikrát jsme přišli na podobné věci.

S nejmladšími žáky z přípravky jsme se zaměřili především na to, jak děti vnímají přírodu v proměně ročních období. Spojili jsme téma s mícháním barev (podzimní hnědě), otiskováním a hrou se strukturou (zimní ledy a sněhy), a vysypáváním pískových ploch (barevné květiny probouzejícího se jara).

Se dvěma skupinami nejstarších žáků jsme se krajinou zabývali také v rámci kopií klasických děl z dějin umění nebo při tvorbě mapy pocitů.

S multimediální skupinou se věnujeme především filmovému projektu Tom a dvě cesty, ale také jsme tvořili digitální koláže ideálních či surreálných krajin, inspirovaných dílem Štěpánky Šimlové i fantazií žáků. 

Celkově se vystavené práce podle mě vyznačují velkou bohatostí, rozmanitostí a šíří, rozkročením – a to nejen na škále vnější / vnitřní krajina. 

Od prací držících se složitějšího a přesně daného postupu (výřez z fotografie převedený do malby, výřez z malby převedený do suché jehly, grafický list upravený či vyfocený) po úplně volné zpracování krajinného námětu. 

Od děl vytvořených klasickými malířskými či kresebnými technikami po konceptuálnější přístupy, práci s myšlenkou (Místo, které neexistuje), vlastní digitálně upravenou fotografií či různými kombinovanými technikami (prošívaný obraz...). 

Od prací veselých a idylických až po drásavé a depresivní; zvlášť ve vyjádření teenagerů je vidět, jak je jejich vnitřní krajina často rozbolavělá ... A je dobré to vyjádřit, sdílet, vidět. 

Na výstavě jsme pracovali několik měsíců, přesto téma ještě není vyčerpané, otevírají se další a další možnosti, zatímco čas dochází … Na druhou stranu, mnoho toho vzniklo a velmi mě těší, jak se to žákům povedlo, a kam všude je téma zavedlo.

Eliška Vrbová